Tyto stránky jsou o reinkarnaci, znovuzrození, což je koncept vlastní nejen vyznavačům buddhismu a hinduismu, jak by se mnozí snad domnívali, ale například také kmenům v Asii, západní Africe, severní Americe, či Austrálii. Nejen to. V reinkarnaci věřili už dávní antičtí filosofové jakými byli Pythagoras, Platón,  či Sokratés, věří v ni ale i dlouhá řada současných myslitelů, jak si ještě ukážeme.

    Stránky jsou o sériích životů a o řetězcích světů na nichž se odehrává vývoj nejen lidstva, ale také zvířectva, rostlin, minerálů a dokonce i bytostí, které naše nedokonalé vjemové orgány nedokáží postihnout a které tudíž existují hlavně v pověstech snad všech národů. 

    Kde to začalo, kam to vše vede? Co vesmír? Byl zde vždycky nebo se periodicky opakují jeho manifestace? Tak jako se opakují čtyři roční období, sedm dní v týdnu, dvanáct měsíců do roka..? Připadá mi to logické. Pokud by se naše životy opakovaly, kdyby kupříkladu mohl v tom příštím člověk napravit něco, co pokazil v tom předchozím, nedávalo by to smysl našemu životu? Zda byste měli věřit v reinkarnaci, o tom vás ale přesvědčovat nehodlám. Chci vám jen ukázat věci o nichž jsem se dozvěděl, některé z nichž příliš známé nejsou.

     Každý z nás zanecháváme nějaké stopy, při své pouti životem. O leckterých víme, jiné už tolik patrné nejsou. Většina z nich se časem vytrácí; v historii lidstva nebylo těch, kteří by byli zanechali po sobě něco trvalého, příliš mnoho. Jako ty stopy v písku, které když jsou čerstvé, jsou jasně rozeznatelné. Jenže, jak dlouho si myslíte, že v tom písku vydrží? Nejspíš jen několik hodin, pokud je někdo nezadupe ještě dřív, než se dostaví příliv. Na Sahaře by snad vydržely déle, brzy by je ale také zavanul vítr. Stopy ve sněhu mohou vydržet déle než ty v písku, pokud ale nebyly vytvořeny někým v Antarktidě, nevydrží asi déle než do jara. Ani v těch polárních krajích ale nezůstanou navěky. Občas se může stát, že se třeba někdo brodí blátem a stopy které zanechal nikdo nezadupe, nějakým způsobem zůstanou uchovány, posléze třeba i zkamení. Potom tu máme stopy poutníka, které mohou být permanentní, když už ne přímo věčné. Občas se i takové najdou.

   Těmto stránkám vévodí blázen, jehož zde nazývám věčným poutníkem. Takový můj, abstraktní. Ten nás bude provázet labyrintem světa, podobně jako to činí například i Komenského Všudybud. Komenského slavný román Labyrint světa a ráj srdce tu nehodlám rozebírat, chci ale jen připomenout, že stejně jako tarotové karty, je především o cestě lidské duše. Což je ostatně většina důležitých uměleckých děl. 

    Pohleďme na obrázek dole. Stvořil jej umělec, který po celý svůj život věřil v reinkarnaci, stejně jako ten pod ním, který si učinil z toho, že nám předvádí jakou roli hrají v lidských životech cykly, vlastní životní poslání. Oba byli Češi, což dokazuje, že nemusíte být Indem či vůbec Asiatem, aby vám tato životní filosofie něco říkala. Věřím, že po přečtení těchto stránek vám bude toho říkat hodně!
 

  

František Kupka: Počátky života (1899)




Alfons Mucha: Čtvero ročních období (1900)

Dva ve světě dnes daleko nejznámější čeští malíři František Kupka (1871-1957 - autoportrét vpravo) a Alfons Mucha (1860-1939 - autoportrét vlevo). Oba tito malíři věřili v reinkarnaci, což se výrazně projevilo na jejich uměleckých výtvorech.

   


▬►   ÚVOD









©Voyen Koreis 2016 All rights reserved
Veškerá práva vyhrazena