Vojen KoreisReinkarnace a věčný poutník
Úvod Lidská těla Astrální rovina
Kdo jsme? Éterické tělo Hlas ticha
Stvoření či evoluce? Zrození a smrt Mentální tělo
Taroty Funkce éterického těla Kauzální tělo
Pythagoras Astrální tělo Funkce kauzálního těla
Zlaté verše Život po smrti Planetární řetězce





   Lidská těla – principy

   

Živly a elementární bytosti

    Číslo sedm tedy hraje veledůležitou roli v celém systému, rozhodně aspoň z hlediska našeho, tj. bytostí obývajících třírozměrný prostor. Symbolicky si můžeme číslo sedm představit jako čtverec se čtyřmi stranami a čtyřmi úhly a nad ním postavený rovno-ramenný trojúhelník. Vyjádřeno rovnicí, tedy:

    4 + 3 = 7

    Na tomto místě je dobré si také uvědomit, jaký je potenciál čísla sedm. To už se nacházíme na poli tzv. posvátné numerologie, někdy také zvané pythagorejské, kde každé číslo je jakoby živoucí bytostí a jako taková má tato bytost jistý potenciál, který nám naznačuje kam až se může vyvinout. Tento potenciál se nám vyjeví poté, když se sečtou jednotlivé číslice z nichž se sestává. V případě sedmičky tedy:

    1  + 2 + 3 + 4 + 5 + 6 + 7 = 28

    Dohromady dvacet osm. Máme-li co dělat se dvou, či vícemístným číslem, toto se vždy zredukuje na číslo jednomístné. Dvacet osm zredukováno na dvě a osm nám v součtu dává deset. Deset je stále ještě dvoumístné číslo, takže musí být dále zredukováno. Sečteme-li jedničku s nulou, výsledek je jedna. Takže číslo sedm, stejně jako číslo čtyři (1+2+3+4=10=1+0=1), nás vlastně vede zpátky k jednotě! Takto jednoduchým způsobem nám pythagorejská numerologie předkládá důkaz toho, že vše se pohybuje v kruzích, v cyklech!

    Čtyři živly prastarých mudrců jsou tak dobře známy, že o nich nejspíš aspoň něco zaslechli dokonce i ti lidé, kteří se o okultní záležitosti jinak vůbec nezajímají. Jsou jimi země, vzduch, oheň a voda. K nim přidejme částečně hmotný éter, který je pro nás již neviditelný a potom ještě další dva, které v tomto stadiu vývoje se již nacházejí zcela mimo dosah lidských smyslů. Každý z těchto živlů má svého “správce”. Těmi hlavními jsou tradičně archandělé, jichž je rovněž sedm, z nichž ale momentálně jen čtyři jsou přítomni, mohli bychom snad říci, že v této fázi vývoje „mají službu“.


    Materialista uznává existenci pouze jediného lidského těla – toho sestávajícího se z viditelné hmoty. Celý materialistický náhled na věc by se dal tudíž shrnout do jediné věty, té věty kterou také v různých verzích tolik často slýcháváme, až do omrzení: “Uvěřím tomu, až to uvidím na vlastní oči!” Na oko to zní celkem rozumně, proč tedy nevzít materialistu za slovo? Viditelná část světelného spektra, kterou náš zrak dokáže vnímat, je omezena na vlnové délky v rozmezí přibližně 0.000000375 a 0.000000775 metru. Tedy zhruba asi čtyři až osm deseti-tisícin milimetru. Na svět, v němž se po celý život pohybujeme a který, pokud jsme materialisty, je to jediné co považujeme za reálné, se tedy vlastně díváme jen malinkou skulinkou. Přesvědčenému materialistovi bychom proto mohli říci, že svá pozorování, na nichž postavil většinu svých životních moudrostí, vlastně celou svou životní filosofii, provádí tak, že se na svět dívá jakoby dírkou po vypadlém suku! Z toho, co tímto způsobem objevuje mnohé navíc padne za oběť cenzuře, protože náš civilizací vycepovaný mozek si vybírá jen určité podněty a ty, které mu do jednou už vytvořeného konceptu nezapadají, prostě ignoruje. Je nasnadě, že naše ostatní smysly na tom nejsou o moc lépe.


Materialistická věda je podobně omezená jako jsou naše smysly. Před jejím vše pokořujícím tažením světem (tak jak to vidí materialista/ateista), zhruba asi do poloviny 17. století, bývali lidé přece jen o něco více otevřenější a vnímavější; po nástupu tzv. Osvícenského věku se ale postupně nechávali přesvědčovat o správnosti jediného způsobu osvícení, toho prováděného materialistickou vědou. Přesto se i dnes mezi námi pohybují lidé, kteří mají schopnosti za určitých okolností dohlédnout o něco dál i když, jak jsme si v případě spiritualistických medií už ukázali, tohle vůbec nemusí znamenat, že by jim takovéto schopnosti zajišťovaly převahu nad ostatními smrtelníky. V mnohých případech je tomu dokonce spíš naopak. Znamená to jen, že v jistém směru a snad také častěji, dokáží lidé s mediálními schopnostmi vnímat o něco víc než to, čeho je schopen průměrný člověk. Ten mívá někdy, za mimořádných okolností, ostatně také zvýšené schopnosti vnímání; potom může být svědkem jevů které mu připadají nadpřirozené, prostě proto, že je nelze vysvětlit rozumem uvyklým pouze uvažování podle materialistické linie.


Naše západní civilizace si s postupujícím materialismem vypěstovala systém myšlení, který je dosti odlišný například od systémů východních. Vše má vždy svou světlou i stinnou stránku. Následkem toho, že jsme od útlého mládí byli přesvědčováni o přednostech tzv. vědeckého přístupu k řešení problémů, jsme uvyklí tomu klást na každém kroku otázky a nenechat se jen tak o něčem přesvědčit, aniž bychom to neuměli také dokázat. Vědecko-materialisticky orientovaný způsob myšlení, v západních zemích převládající už po celou řadu generací, vycvičil naše mozky k častému používání analýzy, přičemž metoda syntetická, která dominovala až poměrně donedávna, byla v posledních několika stoletích do značné míry potlačena. Máme zde ale theosofii, která je založena na východních filosofických směrech a která nám může pomoci tam, kde analytický přístup k věci by nám úplně nestačil. Žákům východních mistrů, jímž se obvykle říká guru, bývá po přijetí do esoterické školy řečeno zhruba toto:

 

“Taková a taková je pravda, zde se vám dostává do rukou klíčů k univerzálnímu vědění, jděte a užívejte jich, přesvědčte se přitom postupně sami o tom, že to je pravda skutečná!”

Něco podobného by byl uslyšel také žák Pythagorův někdy před dvěma a půl tisíci lety. Pythagoras, který zřejmě získal mnohé z toho co věděl také kdesi na Východě (kde přesně, to se asi nikdy nedozvíme, je ale dosti pravděpodobné, že během svých tovaryšských putování se ocitl i v Indii), nestrpěl, aby se jeho žáci na něco ptali a to po několik roků – většinou se uvádí, že jeho žáci směli jen naslouchat tomu co se jim říkalo po celých pět let. Potom teprve směl žák začít klást otázky. Tohle je ovšem něco úplně jiného, než na co je zvyklý žák v dnešním západním systému výuky. Na Východě, učení a důkazy prostě nejdou ruku v ruce, to první je teprve po jistém čase následováno (pokud si to zasloužíte) tím druhým. S postupující amerikanizací, k níž dochází zejména díky internetu, je jistě mnohé i v zemích Orientu na pohybu.


    Poněvadž jsem si ale vzal za úkol poněkud přiblížit čtenářům to co vychází z východních esoterických systémů, bylo by obtížné se vyhýbat použití podobných metod. Nebudu tedy se hned na začátku snažit vysvětlovat proč se věci mají tak a ne jinak, předložím prostě před čtenáře základy tohoto systému a ponechám na nich, aby se sami rozhodli zda je mohou přijmout, zda je dokáží sloučit se svým vlastním smýšlením. Ti z čtenářů, kteří mají jisté znalosti západních esoterických směrů, zejména potom hermetismu či kabalismu, narazí přitom docela určitě na jisté souvislosti, čímž pádem si budou moci do určité míry ověřit validnost těchto myšlenek. Pokud jde o důkazy, ty si musí čtenář nalézt jen sám v sobě a v tom, že ozvěna jeho vlastních myšlenek bude snad nějak rezonovat v souladu s tím, co mu zde předkládám. To ostatně doporučovala i Blavatská, která při každé vhodné příležitosti svým žákům říkala: „poslechněte si, ale udělejte si o věcech svůj vlastní úsudek.“


       Tak tedy: dokonalý a úplný člověk se sestává ze sedmi základních principů. Můžeme se na to dívat také tak, že máme celkem sedm těl, vytvářených z postupně stále jemnější a jemnější substance. Z těchto sedmi, pouze čtyři jsou u většiny lidí funkční, zatímco to páté skoro u všech z nás za současného stavu vývoje funguje jen částečně. V mnoha případech jen málo, dalo by se i říci, že nepatrně. Prpč tomu tak je, si povíme později, až se budeme zanývat jednotlivými těly.


    Zde máme těla člověka pro lepší přehled seřazena v tabulce, od toho nejhmotnějšího k tomu nejjemnějšímu. Vedle českých názvů, uvádím také odpovídající názvy v původním sanskrtu. Vedle máme také obrázek, na němž se nám trochu názorněji předvádí, jak se to ve skutečnosti má s našimi těly. Vidíme, že z pohledu jasnovidce jsme vlastně takovými vajíčky.



1.  Hmotné tělo             rupa

2.  Éterické tělo            prânâ, živa


3.  Astrální tělo            linga šaríra


4.  Mentální tělo          kâma rupa


5.  Kauzální tělo          manas


6.  Duchovnost            buddhi


7.  Duše                         atma



Uvedené principy nelze ovšem chápat jako zcela samostatné, musím zdůraznit, že pokud budeme kdekoliv v tomto pojednání něco kategorizovat, bude tomu vždy jen pro usnadnění našeho chápání. Vše se vším se vždy a všude, ve větší či menší míře, vzájemně překrývá. To zde zdůrazňuji a ještě to pro jistotu na dalších stránkách zopakuji. Celý systém, jak jsem už napsal, je založen na čísle sedm; je tedy možné kategorizovat dále a rozdělit na příklad hmotný stav na dalších sedm stupňů, sedm dílčích kategorií, podle zvyšované hutnosti, tak jak to učinila žákyně Blavatské Annie Besantová, která rozlišuje následující stavy hmoty:

atomární
subatomární
nad-éterický
éterický
plynný
kapalný
pevný

S tímto lze ovšem argumentovat, musíme ale vzít v úvahu, že Besantová toto napsala někdy kolem roku 1900, tedy jen zhruba ve stejné době, kdy manželé Currieovi pracovali na objevu radioaktivity. Moderní vědec by určitě užil poněkud jiných výrazů, jistě by ale také dokázal nalézt odpovídající kategorie, pokud ovšem v sobě má mystické jádro, což  v poslední době bývá, zejména u atomových fyziků, dosti častým případem.



O něco složitější schéma, na němž je člověk ve svém hmotném těle a jeho dalších šest těl.


   
Našim hmotným tělem se na těchto stránkách podrobněji zabývat nebudu. Každý z nás se můžeme podívat do zrcadla a pokud se nám nelíbí, můžeme si také zajít do některé z oněch tělocvičen kde se budují svaly (a které se nápadně podobají středověkým mučírnám). Soustředíme se proto na to, které je fyzickému tělu nejbližší, které současná věda až na některé vzácnější případy sice oficiálně neuznává, které ale není o nic méně skutečné, než to běžné z masa a kostí. Je to tělo éterické.
   













©Voyen Koreis 2016 All rights reserved
Veškerá práva vyhrazena