Vojen KoreisReinkarnace a věčný poutník
Úvod Lidská těla Astrální rovina
Kdo jsme? Éterické tělo Hlas ticha
Stvoření či evoluce? Zrození a smrt Mentální tělo
Taroty Funkce éterického těla Kauzální tělo
Pythagoras Astrální tělo Funkce kauzálního těla
Zlaté verše Život po smrti Planetární řetězce






 


 5. Astrální tělo

 

 

 

 

Přestože (či možná, protože) je nám éterické tělo bližší, zdaleka se o něm nepíše či nediskutuje tolik často, jako o těle astrálním. I zde platí přísloví, že pod svícnem je tma. O existenci astrálního těla se alespoň doslechl snad každý kdo se jen trochu otřel o esoterické nauky; dosti pravděpodobně na nějakou zmínku o něm narazil již v první knížce na tento námět, která mu padla do ruky.


Pohledu jasnovidce se astrální tělo jeví svým tvarem podobné jako tělo hmotné, avšak obklopené aurou zářivých barev, v nichž se obrážejí emoční stavy člověka. Podobně jako tělo éterické, astrální tělo je také jakýmsi mostem, v tomto případě spojujícím hmotný mozek s myslí, kterážto sídlí v řádově ještě vyšším těle mentálním. Jiný důležitý rozdíl je v tom, že astrální tělo má oproti tělu éterickému, které se začne rozkládat téměř okamžitě po smrti hmotného těla, podstatně delší životnost.


Každý člověk sice má a používá svoje astrální tělo, nicméně málokdo si je jeho existence vědom, ještě méně je potom těch lidí, kteří jsou schopni je kontrolovat za plného vědomí. U velké většiny lidí se jedná spíš jen o shluk prvotní astrální látky, tj. látky ještě mnohem menší hmotnosti než jak tomu bylo v případě těla éterického, astrální látky která se ještě nedokázala plně zformovat. Jsou zde přitom ale lidé a není jich nijak málo, jejichž astrální tělo je, i když ne plně potom aspoň do značné míry vyvinuté a dobře fungující mající, tak říkajíce, svůj vlastní život a jsoucí prospěšné svému majiteli a to i v té době, kdy tento se nachází na hmotné rovině.


Potenciálně největší užitek ze svého astrálního těla může mít člověk v době spánku. U člověka duchovně nepříliš vyvinutého, kterýžto stav se obráží i na jeho nevyvinutém astrálním těle, mívá spáč pouze nejasné sny, z nichž si po probuzení pamatuje jen málo nebo spíš vůbec nic. V případě duchovně vyspělejšího člověka, jehož hmotné tělo se právě oddává hlubokému spánku, může tentýž vést v astrálním těle nadmíru aktivní, zajímavý a užitečný život. Také je za určitých podmínek schopen si tyto sny přenést do hmotného mozku, zapamatovat si je. Pro takového člověka se život přestává dělit na stavy denní bdělosti a nočního bezvědomí a stává se jediným, neustále plynoucím životem, zatímco jeho vědomí osciluje mezi hmotným a astrálním světem.


Astrální tělo je schopno pohybu a to navíc pohybu značně rychlého. Podobně jako malé dítě se naučí batolit a většinou také chodit ještě dřív než začne mluvit, tak i jednou z prvních věcí, kterou se člověk v astrálním těle naučí dělat, je v něm cestovat a to často i do značných vzdáleností od spícího hmotného těla. Tímto se ovšem dá vysvětlit mnohé z toho, co nám jinak připadá podivné či zhola nemožné: třeba znalosti míst na nichž jsme nikdy nebyli, „létací sny”, či lidmi občas zahlédnuté přízraky bližních a známých, kteří se fyzicky třeba i nacházejí na opačném konci světa, atp. Studenta esoterismu ovšem fascinuje hlavně to, že astrální tělo je místem kam se přesunuje vědomí člověka po smrti hmotného těla, tedy místem v němž je nám prožít další a nezanedbatelnou část cyklu naší současné inkarnace.

 


Složení astrální hmoty

 

Jak jsme již viděli a jak ještě uvidíme, zcela zvláštní význam má číslo sedm. To se ovšem nevztahuje pouze na theosofii, sedmička je stejně prominentní například i v učení kabalistickém, pythagorejském atp. Ještě než se pustíme do dalšího rozboru, bylo by dobré si znovu uvědomit, že kategorizování, která přitom budeme provádět, nelze nikdy přijímat úplně a doslova. Všechny světy, veškeré sféry, říše, těla, v těch vyšších i nižších kategoriích, prostě vše o čem se v theosofickém učení dozvídáme, ve skutečnosti nemá žádné pevné hranice; vždy a všude dochází k jistému prolínání, ve všem máme určitou míru volnosti. Tuto hlubokou esoterickou pravdu pro jistotu často opakuji, aby snad nedošlo k mýlce.


Podobně, jako rozlišujeme sedm skupenství hmoty (pevné, kapalné, plynné, éterické, nad-éterické, subatomické a atomické), také astrální hmota se dělí na sedm stupňů. Ten nejjemnější a tudíž řádově nejvyšší očíslujeme jedničkou, nejnižším je tudíž sedmý stupeň. Materialistická věda si je už dlouhou dobu vědoma toho, že základní stavební kámen hmoty – atom, je ve skutečnosti skoro úplná prázdnota. Přitom jak vědci postupně odhalovali nové a nové atomové částice, nikomu se až doposud nepodařilo přijít na to, jaký je v tom vlastně systém. V době kdy se začínaly vytvářet ideje theosofů, nebyly ještě zdaleka známé teorie moderní fyziky a matematiky, jako například Heisenbergův princip neurčitosti, Pauliho princip vyloučení v kvantové fyzice, atp. Ty, jak se postupně objevovaly, se zdají vždy naznačovat to, co je už dávno známé jak některým z buddhistů a theosofů, tak například i kabalistům. Hypoteticky by se snad dalo prohlásit, že některé subatomické částice ve skutečnosti náležejí k vědou zatím neuznávanému „atomického systému” astrální hmoty. Pokud takovouto hypotézu přijmeme, elektron by mohl být ve skutečnosti astrálním atomem, který by se mohl dále skládat z jiných, ještě menších částic, atp. Jednalo by se potom vlastně o dva „paralelní světy”, které se navzájem prolínají, protože ale „vibrují” na zcela odlišných vlnových délkách, nijak si vzájemně nepřekážejí. Jak si později ukážeme, podle theosofů existují světy ještě vyššího řádu než ten astrální a je docela pravděpodobné, že některé z objevených a atomovými fyziky popsaných částic mohou patřit k těm ještě vyšším sférám. To, že současná atomová fyzika se každým rokem stále víc oddaluje od ortodoxní vědy materialistů a začíná se spíš blížit představám mystických filosofů, už dávno není žádným tajemstvím. Jak jsem se již jinde zmínil, u jednoho mého známého,  kabalisty světového formátu, si atomoví fyzikové už po léta podávají dveře...


Vraťme se ale k astrálnímu světu. Pokud čtenář správně pochopil výše uvedené principy, porozumí i tomu, že astrální svět není žádnou vzdálenou říší, že ve skutečnosti se nachází přímo vedle, dokonce i uvnitř nás samotných. Jinými slovy řečeno, nejedná se zde o místo čili lokalitu, ale spíš o určitý stav a to jednak mysli, ale také přírody nebo spíše “nadpřírody”. Proto jsme také schopni, ať již vědomě, či mnohem častěji nevědomě, se s tímto světem spojovat a dokonce tam pořádat objevné výlety. Protože na celkovém složení našeho astrálního těla se podílí všech sedm stupňů (skupenství) astrální hmoty, jsou nám teoreticky přístupné všechny říše astrálního světa. Z hlediska člověka je astrální svět místem kde se vytvářejí, shromažďují a naplňují jeho přání a tužby. Theosofové hovoří zejména o tzv. „živelné tužbě” (Desire-Elemental), která ovládá astrální tělo každého jedince. Tímto zásadním pojmem se budeme ještě zabývat.

 

Z hlediska theosofa, vše kolem nás, co je stvořeno z fyzické hmoty, má také svůj astrální protějšek. To ovšem platí nejen o předmětech které kolem sebe vidíme, ale i samotné naší Zemi, o ostatních planetách, o celé sluneční soustavě… Když se nad tímto trochu hlouběji zamyslíme, asi to pomůže poněkud změnit náš filosofický postoj a náhled na přírodu, ekologické prostředí, atp. Zabývat se hlouběji těmito věcmi by ale znamenalo překročit rámec těchto stránek, které mají být spíš jen úvodem do theosofie.

Duchovně nepříliš vyspělý člověk má doposud neorganizované astrální tělo, v němž převažují astrální látky nižšího řádu. Pohledu jasnovidce se jeví jako poměrně tmavá oblačná substance, která místy i zastírá tvar hmotného těla, jímž celým prostupuje a které přesahuje přibližně o 25 - 30 cm.

Člověk po morální a intelektuální stránce poněkud vyspělejší, i když nepřesahující nijak podstatně průměr, má už větší astrální tělo, které v takovémto případě může přesahovat jeho hmotné tělo přibližně o půl metru na každé straně. Obrys astrálního těla takového člověka je navíc mnohem ostřejší, také jeho barvy jsou z pohledu jasnovidce živější. Astrální těla těch opravdu vyspělých jedinců bývají ještě rozsáhlejší a barvitější a poskytují tak opravdu krásnou podívanou tomu, kdo je schopen je vnímat. Barvy, které v astrálním těle převládají, jsou obrazem emočního stavu jedince. Zde, spíše jen pro zajímavost, předkládám čtenáři tabulku obsahující hlavní barvy a jim přibližně odpovídající druhy emocí:

 

Černá: nenávist nebo zlomyslnost

Červená: záblesky, hněvu

Rudý oblak: popudlivost

Nachová:    horlivost

Krvavě rudá: smyslnost

Šedo-hnědá: sobectví

Zeleno-hnědá: žárlivost.

Šedá: olovnatá, tmavá - deprese

Šedá, zsinalá: hrůza

Karmínová: sobecká láska

Růžová: nesobecká láska

Jasně růžová: také se šeříkovou barvou - láska k lidstvu

Oranžová: Pýcha, ambice

Žlutá: inteligence

Okrová žluť: inteligence sobecká

Petrklíčová žluť: rozum zaměřený spíše duchovním směrem

Zlatá: rozum čistý, filosoficky či matematicky zaměřený

Zelená: vyjadřuje schopnost přizpůsobit se podmínkám

Modrá, jasná: nábožné cítění

Modrá, světlá: oddanost duchovním ideálům

Modře fialová: hlubší duchovnost s vysokými cíly      

Fialová: zvýšené psychické schopnosti

Rudě-fialová: člověk zabývajícího se černou magií

 

Jak již bylo řečeno, astrální tělo jednak zcela zaplňuje tělo hmotné, které ale také přečnívá jako jakýsi oblak. Této přečnívající části se obvykle říká „aura”. To je jedno z klíčových slov, s nímž se setkáváme v okultní literatuře velice často, řekl bych dokonce, že je tento výraz poněkud nadužívaný. Aury to totiž vidí (nebo si spíš myslí, že vidí) hodně lidí, takže se o tomto tématu radeji rozšiřovat nebudu.

 

Funkce astrálního těla

 

V zásadě lze říci, že astrální tělo má tři základní funkce.

 

1.    Umožňuje lidské pocity a emoce.

2.    Je prostředníkem mezi lidskou myslí a hmotným tělem.

3.    Může být dočasným sídlem vědomí a nezávislého počínání.

 

Theosofové obvykle dělí sedm základních principů, z nichž se sestává dokonalý člověk, na dvě skupiny – čtveřici nižších – rupa, prânâ, linga šaríra, kâma rupa a trojici vyšších – mânas, buddhi, atma. Kâma rupa, projevující se v astrálním těle jímž se právě zabýváme, je tudíž tím nejdokonalejším z principů tvořících spodní skupinu. Charaktreristickými atributy kâma jsou lidské (ale také zvířecí) vjemy, pocity a emoce. Pod tímto pojmem se ovšem skrývá celá škála citových vjemů. Můžeme sem zařadit téměř jakýkoliv vjem, například od prostého pocitu hladu, jaký má právě po potravě slídící hyena na nehostinné a horké poušti Afriky, až k té nejromantičtější lásce, jakou může ke svému idolu pociťovat strádající básník, žijící někde v studeném nevytopeném podkroví středověkého domu na Starém městě pražském. Mezi těmito dvěma extrémy se nacházejí veškeré možné emoční vjemy, jakými mohou být na příklad pohlavní touha, závist, nenávist, žárlivost, atp.


Stejně jako je tomu v pohádce o krásce a zvířeti, kâma je tím archetypálním zvířetem uvězněným v lidském těle, které musí být nakonec osvobozeno milující kráskou – lidskou duší. To, co lidstvo poutá nejvíc k hmotnému světu, není to nejhmotnější lidské tělo, ale právě ten nejvyšší ze zmíněných čtyř nižších principů, kâmarupa, který v hmotném světě jedná prostřednictvím hmotného těla, jenž jest oním zvířetem, které je obývá. Kâma je především žádostivostí, touhou. Ta představuje ten nižší, k vnějšímu světu se obracející aspekt lásky, tedy lásky namířené především k věcem či k jednotlivým lidem. Vyššími formami lásky jsou potom láska k životu, k národu, k lidstvu, ke Stvořiteli…


Emoce vzbuzující touha není ovšem jen výsadou lidstva. V jistém směru se nachází již ve světě minerálů, kde se jakoby váhavě začíná projevovat v chemicky založených vztazích. Podstatně více rozvinutá již je kâma v říši rostlin, u nichž pozorovatel dokáže v jednotlivých případech docela jednoznačně rozpoznávat na příklad oblibu či odpor k určitým osobám či jevům. Člověku milujícímu květiny, který jim své city dává patřičně najevo, se květiny často odměňují tím, že rostou rychleji do větších rozměrů a jasnějších barev. Naopak, v přítomnosti lidí, kteří květiny ničí, tyto prudce povadají. Jeden můj přítel, který je hudebním vědcem, učinil řadu pokusů s tím, jak rostliny reagují na různé druhy hudby. Ukázalo se, že pokusné rostliny daleko nejlépe prospívaly, když se jim hrála hudba klasická, méně, když se jim nehrála žádná hudba a dosti špatně se jim vedlo, když byly nuceny poslouchat rockovou hudbu, kterou zcela zjevně rády neměly. Docela s nimi souhlasím. Otázkou ovšem je, jak dalece se na těchto výsledcích podílely skutečné zvuky hudby, zda se na nich nepodílela také osobnost experimentátorova, jehož vkus je v tomto směru značně podobný mému. O tom, jak dokáží své emoce projevovat zvířata, se snad rozepisovat nemusím. Většina z nás pravděpodobně máme své zkušenosti s tím, jak naši domácí mazlíčci dokáží reagovat na různé podněty, od těch nižších pudů jako ukojení hladu (kdy se například majitelé větších psů a určitých ras pro jistotu drží stranou) až po ty vyšší, jako vyjadřování lásky a oddanosti.


Druhou funkcí astrálního těla je být mostem mezi myslí a hmotou. Éterické tělo, které se stará o přenos životní síly prány, by samo o sobě dostatečně nefungovalo v tomto směru – potřebuje k tomu dostat impulz od těla mentálního, jímž se také budeme samostatně zabývat později. Na tomto místě si pouze povíme, že mentální tělo neboli mânas se dělí na dvě části, z nichž ta nižší je ve styku s astrálním tělem, zatímco ta vyšší je sídlem vyšších principů, které jsou nesmrtelné. Malá tabulka snad trochu napomůže vašim představám:

 


               

Kâma-manas neboli astrální tělo, má v sobě, jak vidíme, jednak komponenty, které později přežívají tzv. “astrální smrt” a o níž bude ještě řeč později, ale také části, které náležejí k nižším sférám a které jsou po smrti fyzického těla absorbovány do těla éterického, s nímž se rovněž rozloží, stejně jako se to stane s tělem hmotným.


Třetí funkcí astrálního těla je být  nezávislým prostředníkem vědomí a činnosti. K tomu může někdy, avšak nepříliš často, dojít už i za plného vědomí fyzického mozku, většinou když je zapotřebí řešit nějakou náhle nastalou situaci, s níž bychom si jinak nedokázali poradit. Mnohem častěji bývá astrální tělo zapojeno do činnosti jen ve chvílích spánku či případně v transu. Potom je schopno se plně oddělit od těla fyzického a celkem volně se pohybovat na rovině, která je jeho doménou. Za jistých, zcela ojedinělých okolností, je možné pro astrální tělo být vědomě a s rozmyslem ovládáno člověkem, který se dostal na jistou, poměrně vysokou úroveň ve svém duchovním vývoji. Konečně, po smrti fyzického i éterického těla se vědomí stáhne do těla astrálního a člověk potom povede další život, jehož trvání může, ale nemusí nutně být poměrně dlouhé a který se může vyznačovat i dosti značnou intenzitou. Takový život může ale být také poměrně krátký a přechodný, jen pouhá epizoda, po níž se vědomí přenese do ještě vyšších rovin existence. Podobně, jak se to má na této hmotné rovině, kde někteří stráví dlouhý čas, zatímco jiní se tu jen mihnou.

 

Myšlenkové formy

 

Myšlenkové formy zahrnují nesmírně rozsáhlé pole možností a jak lze očekávat, na charakteru a momentálním rozpoložení mysli jejich tvůrce závisí jak působivými či také jak bezpředmětnými se mohou stát. Také to, zda budou mít kladné či záporné účinky na své okolí. Hladový bezdomovec na jedné straně, může například vytvářet myšlenkovou formu či formy párku s houskou, které kromě jeho samotného nikoho v jeho okolí příliš neovlivní, které ale budou jistě mít poměrně blízko k fyzické rovině. Stejně tak někdo posedlý myšlenkami na výhru, jemuž v hlavě bez přestání běhají koně, či někdo jiný s utkvělou představou vítězných čísel v loterii. Matematik, rovněž ovládaný určitým způsobem posedlosti, v tomto případě ale nějakým složitým úkolem, vytváří jiné, abstraktní formy složitého charakteru, které ale veliký dopad na nikoho jiného spíš mít nebudou, pokud se v jeho blízkosti zrovna nenachází nějaká spřízněná duše. Naopak babička, tiše a vroucně se modlící k panence Marii, může strhnout větší množství lidí ke společné modlitbě a to tak, že je k tomu povedou myšlenkové formy, které ona přitom vytváří a nikoliv slova, která nikdo neslyší. Nejen to. Nedaleko se nacházející muslim může také být ovlivněn vibracemi, které modlící se babička vytváří a protože ty mají podobný účinek na jeho mentální tělo, začne se svým způsobem modlit k Alahovi. Totéž hindu modlící se ke Krišnovi.


Astrální i mentální elementální esence mají v sobě určité schopnosti jaksi dřímající inteligence, která velice rychle a ochotně reaguje na podněty, které jim předkládají lidské myšlenky a touhy. Z takto vytvořených elementálních forem se dokonce mohou stát jakési živoucí bytosti, oživené tou myšlenkou, která jim dala za vznik. Lidé, kteří mají skryté psychické schopnosti, jichž si ale nejsou příliš vědomi, si je potom mohou dokonce i splést se skutečnými živoucími bytostmi. Když na něco myslíme, vytváříme přitom maličký obrázek toho co si představujeme, něco co se jakoby vznáší před naší tváří, skoro tak jak to někdy malují karikaturisté. Jasnovidec to potom dokáže, když už ne přímo vidět, často aspoň vytušit. Takováto myšlenková forma zůstává “naživu” po ten čas kdy na ni myslíme a většinou ještě o něco déle. V krajních případech zde ale může zůstat o mnoho déle, když už tu my třeba ani dávno nebudeme, měsíce, někdy i roky, dokonce i celá staletí. Takto mohou vznikat aspoň některé z přízraků, duchů, strašidel a podobných nadpřirozených jevů. Emocemi silně nabitá událost, která stála na počátku, sice už dávno pominula, myšlenková forma či formy přitom vzniklé ale přetrvávají po dlouhé věky. Výraznost a ostrost takto vytvořené myšlenkové formy se přitom řídí hlavně tím, s jakou určitostí a vyhraněností na ni její tvůrce v tom okamžiku myslí či myslel. Tvar myšlenkové formy se řídí tím, co bylo její podstatou. Pomyslíme-li například na to, že si přejeme být doma, může naše myšlenková forma mít tvar domu, či zapáleného krbu, více či méně schematizovaný. O tom, jakou bude mít taková myšlenková forma barvu, rozhodne v zásadě kvalita našich emocí.  Očekáváme-li doma klid a pohodu, potom bude myšlenková forma mít docela jinou barvu než kdybychom například tušili, že na nás tam bude hned za dveřmi čekat žena ozbrojená válečkem na nudle.

 

Každý z nás jsme neustále obklopeni myšlenkovými formami, které si bez ustání vytváříme. Pokud máme velmi dobrou představu o tom, čeho chceme v životě dosáhnout a přemýšlíme-li o tom tak říkajíce dnem i nocí, hlavní myšlenková forma kterou tímto vytváříme může být opravdu velice mocná a může mít také dlouhé trvání. Skoro se přitom může podobat živoucí bytosti a mít přitom i tomu odpovídající schopnosti. Podle svého charakteru nám může pomáhat plnit naše dobrá předsevzetí; může se ale také stát oním “ďáblem”, který nás povede k pokušení. Pokud k něčemu takovému dojde, je zde navíc ještě i nebezpečí, že takto vytvořená umělá bytost bude v sobě mít instinktivní touhu po tom prodloužit si co nejvíc svoji existenci. Potom nás může nutkat k tomu znovu a znovu vytvářet pro ni “potravu” v podobě myšlenek podobného charakteru. Naopak, člověk který nemá žádné pevné cíle a který se proto nechává ovládat svými emocemi, si časem může kolem sebe vytvořit jakousi klec stvořenou ze svých habituálních myšlenek. Dívá se potom na celý svět skrz ně, vše má pro něho stejný barevný/emocionální nádech.


Pokud je nějaká myšlenka dostatečně silná a hlavně pozitivní, jako například přání ochraňovat někoho z našich bližních, potom příliš nezáleží na tom jak daleko se fyzicky nachází člověk jemuž je určena. Přátelské myšlenky a dobře myšlená přání tak mohou vytvářet něco podobného strážnému anděli, který se potom neustále nachází v blízkosti toho člověka, na něhož myslíme. Pomyslíme-li na určité místo, jakkoliv vzdálené a představujeme-li si, že se tam právě nacházíme, pokud jsou naše myšlenky opravdu silné, může se potom stát, že se naše podoba objeví před očima toho člověka jemuž jsou určeny, pokud právě se na tom místě právě nachází. Pravděpodobnost toho, že takový přízrak spatří se ještě zvýší, má-li tento člověk skryté jasnovidecké schopnosti. Svět myšlenkových forem je vůbec nesmírně komplikovaný a příklady toho, co se s nimi může dít, bychom mohli naplnit celé knihy. V zásadě platí jedno pravidlo. Čím přesněji a s čím větší ostrostí dokážeme ve své mysli vykreslit obrazy toho, co si představujeme, tím účinněji se budou projevovat i na této rovině.

 


 




▬► Život po smrti 






©Voyen Koreis 2016 All rights reserved
Veškerá práva vyhrazena