Vojen KoreisReinkarnace a věčný poutník
Úvod Lidská těla Astrální rovina
Kdo jsme? Éterické tělo Hlas ticha
Stvoření či evoluce? Zrození a smrt Mentální tělo
Taroty Funkce éterického těla Kauzální tělo
Pythagoras Astrální tělo Funkce kauzálního těla
Zlaté verše Život po smrti Planetární řetězce




    Základní principy posmrtného života


   

Poté kdy přestoupil práh smrti se člověk nijak v zásadě nezmění, ovšem kromě toho, že už nemá fyzické tělo. Po stránce inteligenční zůstává celkem na stejné úrovni, zachovává si i bývalé ctnosti a neřesti, sklony k tomu či onomu. Pokud se chce vyvíjet směrem k větší duchovnosti, o což zde především jde a čehož si nejspíš bude vědom, potom věci ryze materiálního druhu, jimiž bývají například různé sportovní disciplíny, se pravděpodobně brzy ocitnou kdesi na periférii jeho zájmů. Pokud ovšem silně zaujatý třeba fotbalem, v mládí hrál závodně a potom se po zbytek života zabýval tím, že trénoval a vychovával jiné fotbalisty, bude nejspíš i nadále, aspoň z počátku, vyhledávat společnost sobě podobných. Jak dalece a jak dlouho ho ale bude bavit  aranžování a provádění ideálních útočných či obranných akcí v myšlenkových formách na astrální rovině, to je už jiná věc. Do značné míry zde totiž chybí to, co v podmínkách vládnoucích na hmotné rovině představuje tu hlavní výzvu: odpor neboli to, co kabalisté nazývají cimcum. Jedná se zde o univerzální zákon týkající se restrikcí, který sice platí ve všech sférách, v té hmotné se ale projevuje nejsilněji.


Katolická církev se svým Nebem, Peklem či Očistcem to celkem dosti dobře vystihla, ovšem v této doktríně chybí koncept reinkarnace, který je k pochopení všeho tím klíčovým. Staří Řekové měli svůj Hádes, který byl, jak se zdá, také docela podobný astrálnímu světu, aspoň těm nižším jeho sférám. Podle toho, co se píše v Odysseii, stíny zemřelých s nimiž se Odysseus při své návštěvě podsvětí setká (vpravo na váze z 5 stol. př.n.l.), se nezdají si být příliš vědomy svého stavu. Některé z nich dokonce touží po tom okusit znovu různých radovánek, o něž byli smrtí připraveni. Vypadá to tak, že Homér zde popisuje právě ty situace, s nimiž si musí člověk poradit těsně poté kdy překročil řeku Styx. Některé z nich mi ale připadají při nejmenším dosti podivné. Například, náš hrdina si zajistí služby jistého proroka tím, že mu dá napít čerstvé krve z jehněte, na níž má prorok náramnou chuť. A to je, prosím, prorok! Po čem asi prahnou ti nejobyčejnější z lidí?


Vezměme si fiktivní případ takového obyčejného člověka naší doby, který se ocitl náhle na druhé straně. V posmrtný život nevěřil, žádné vysoké ideály nikdy neměl, stačilo mu ke štěstí celkem málo, hlavně když měl kde hlavu složit, když neměl hlad, k tomu dostatek sexu a trochu jiných zabav, vsadit si na koníčka, podívat se na fotbal, zajít do kina, dívat se na svůj oblíbený televizní seriál. Zpočátku si bude nejspíš připadat jakoby se ocitl ve snu. Když už ale ten sen potrvá trochu příliš dlouho, začne si, nejprve pomalu, všímat některých rozdílů. Může se sice nacházet v domě podobného tomu na jaký byl zvyklý, jenže stěny i nábytek v budou něm vypadat malinko jinak. Možná, že uvidí kolem sebe své příbuzné a známé, zjistí ale ke svému překvapení a snad i hrůze, že s nimi nemůže nijak komunikovat, protože oni ho zřejmě nevidí. Postupně mu takto začne docházet co se s ním asi stalo, zejména když si všimne, že necítí žádnou únavu ani bolesti, které ještě nedávno měl.


Kâma-loka neboli astrální rovina je obydlená množstvím bytostí všemožných druhů, podobně jako se to má i na zemi, kde s některými jsme zvyklí žít, někdy rádi, jako se psy či kočkami, jindy nepříliš rádi, jako s myšmi či šváby. Na astrální rovině se ale můžeme potkat s tvory nám nejen neznámými, ale až přímo monstrózními. Pokud si z našich snů takováto setkání vůbec pamatujeme, nejspíš je budeme považovat za výtvory naší fantasie. O něco později si povíme o nich víc, nyní se ale soustřeďme na člověka a jeho posmrtný úděl a především cíl, který se před ním nachází. Pokud není právě něčím či někým poutaný pevně k zemi, což se některým lidem stává, i když se téměř vždy jedná o stav dočasný, je tento cíl celkem jasný. Je pro něho především nutné projít touto nejnižší zónou a dostat se co nejdále to půjde. O tom, kam přesně směřuje, nemá právě zemřelý většinou ponětí, jde prostě o to dostat se z oněch míst která pro něj příjemná nejsou. Jistě, jsou takoví, kterým nižší astrální sféry vyhovují; většina ale má své místo jinde, výše. To se nachází v některé z oněch dalších oblastí na vzestupné části oblouku, který představuje jeden ze cyklů životů lidské monády. Čas strávený v oblasti kâma-loka se velice různí, podobně jako se různí délky pozemských životů. Jedna věc ale přece jen chybí: lidé zde nepřicházejí o život při neštěstích, nezemřou hlady, ani nebývají zavražděni či nespáchají sebevraždu. Záleží jen více či méně na nich samotných, jak dlouho zde pobydou. V zásadě jde o to, aby se z pavučiny, jíž kâma-loka představuje, dokázali vymotat, což nebývá vždy tak snadné jak se to může jevit. Jde jim v první řadě o to, aby se zbavili (aspoň pro tento cyklus) oněch z vášní a emocí, které se v nich v průběhu pozemského života nahromadily. Potom teprve budou moci přejít na tu příští, mentální rovinu existence.

 

V literatuře se nacházejí mnohé pokusy o stanovení průměrné délky života prožívaného ve sféře kâma-loka. Protože vím, že tohle lidi většinou dost zajímá, učiním rovněž takový pokus. Není to sice pravidlem, celková tendence bývá ale  taková, že ti duchovně nejvyvinutější zde stráví poměrně nejkratší dobu. Ta se postupně prodlužuje s tím jak se přibližujeme k průměru i podprůměru. Velice zhruba (a to zdůrazňuji) vzato, lidé na té poměrně nejnižší duchovní i inteligenční úrovni, ti kteří bývají nejen nezaměstnaní, ale snad i nezaměstnatelní, zde pobývají poměrně nejdéle, obvykle asi půl století. Ti kteří jsou o něco výše, například zaměstnanci bez kvalifikace a tak podobně, snad o deset let méně, kolem 40 let. Kvalifikovaní zaměstnanci, řemeslníci či drobní podnikatelé, možná 25-30 let, ti s vysokoškolským vzděláním snad o něco méně, kolem 20 let. Nejkratší čas stráví v této sféře ti, kteří jsou duchovně nejvýše; v některých výjimečných případech se zde dokonce ani prakticky nezastaví, prostě jí projdou jaksi v bezvědomí a procitnou až na další, mentální rovině. Naopak, jiní poměrně dosti vyvinutí jedinci, zejména ti zabývající se uměním, vědou, náboženstvím či filosofií, se zde ale mohou zastavit na delší čas, protože je to pro ně ideální místo k provádění různých experimentů. Z těchto důvodů se někteří mohou zdržet i déle než kdokoliv jiný, třeba i celé století. Jiným pravidlem bývá, že lidé kteří opustili hmotnou rovinu poměrně brzy, tedy zemřeli mladí, ať už z jakýchkoliv důvodů, většinou mívají delší život na rovině astrální, než ti kteří dosáhli vysokého věku na zemi, čímž se to vše jaksi vyrovnává.


Nesmíme ovšem ani zapomenout na to, že čas v astrální říši se chová poněkud jinak – může plynout rychleji či pomaleji než jak jsme tomu uvyklí, takže uvedené časové intervaly jsou opravdu jen velice hrubými odhady. V každém případě se na délce času stráveného v oblasti kâma-loka poznamená především to, čím se člověk zabýval během času prožitého v materiálním světě. Také to, jak dalece člověk přitom propadl různým zlozvykům, holdoval alkoholu, nikotinu či jiným drogám. Překonat takovéto návyky je skoro stejně těžké jako je tomu zde, snad jen s tím rozdílem, že v astrálním světě drogy běžně k dostání nebývají, takže je přece jen o něco snadnější odolat. Píši “běžně k dostání nebývají”, protože ten kdo je opravdu pevně odhodlaný si nějaké náhražky vždycky najde, i kdyby se měl kvůli tomu potloukat kolem hospod a barů, či dokonce na čas okupovat tělo a mysl nějakého opilce, což se také občas stává. Podobně odhodlaného úsilí je také zapotřebí k tomu, abychom se dostali se přes jiné překážky, které nás brzdí ve vývoji. Člověk takto v sobě nosí svůj vlastní očistec, ale potenciálně také i nebe, jímž je theosofický devačan, jak ještě uvidíme.


Nehodlám zde zavádět žádnou “Černou kroniku” posmrtných stavů; k tomu jsou jiné knihy. Postačí jen říci, že mnohé z hororových románů či filmů bývají založeny na skutečných událostech, které se odehrávají v těch nejnižších oblastech astrálního světa a které občas vnímají jasnovidci, od nichž se o nich nakonec z první, druhé či desáté ruky dozvědí autoři podobných knih či scénářů. Je lépe se zabývat pro nás tím kladnějším, čímž je například to, že člověku na astrální rovině odpadá nutnost “na sebe si vydělávat”. Tím pádem má čas na jiné věci. Pokud má zájem například o hudbu, otevírají se mu zde nové možnosti a to takové, o jakých se mu nesnilo. Jakkoliv jemný může být orgán jimž je lidské ucho, astrální smysly jsou mnohem ostřejší, takže harmonie, které je zde možné uslyšet, bývají mnohem bohatší. Totéž platí o barvách, takže na své si mohou přijít výtvarníci. Není proto divu, že právě umělci často stráví na astrální rovině delší čas než většina ostatních lidí. Astrální radovánky dovedou někdy svádět podobně jako ty pozemské, takže existuje nebezpečí, že lidská monáda se zde může zdržet ve svém vývoji, či nabrat si špatnou karmu. Ta se dá v astrální oblasti ovlivnit snad ještě víc než na hmotné rovině, protože zde často dochází ke zvýšené aktivitě na straně těch kteří se zde nacházejí. Protože si nemusejí vydělávat na živobytí, což pro mnohé bývá na zemské rovině značnou brzdou, mohou dělat jiné věci, přičemž činí rozhodnutí, což je právě tím, čím se karmické zákony mohou nejvíce projevovat a ovlivňovat.

 

Případy náhlýh úmrtí

 

Přirozené smrti, k níž došlo po delší nemoci či prostě stářím, se jistě s hlediska lidské monády a jejího vývoje musí dát přednost. Nicméně, někdy tomu bývá jinak. I sem ovšem zasahují karmické zákony. Pokud člověk zemřel náhle, například následkem nehody, spojení mezi principy kâma (touha) a prânâ (životní síla) se nedá snadno přerušit, takže astrální tělo bývá tímto prudce oživeno. Těch částí astrální látky, které vibrují nejpomaleji a které tudíž jsou relativně nejtěžší a gravitují do těch nejnižších oblastí, by se v případě smrti přirozené člověk byl zbavil a to už v době kdy se k smrti schylovalo. Pokud ale dojde k náhlému úmrtí, tyto pomaleji vibrující části se stále ještě nacházejí na svých původních místech a proto způsobují, že člověk prudce a nečekaně vržený do svého astrálního těla, se nutně musí nejprve ocitnout v těch nejnižších astrálních oblastech. Když se k tomu navíc přidá mentální šok a snad i hrůza, navíc také dosti reálná možnost toho, že se kolem bude potulovat něco zlého či aspoň někdo nepříjemný, není to právě ten nejlepší způsob toho jak být do astrálního života uveden.


 



    Kdyby zde existovalo větší obecné povědomí pokud jde o věci jimiž se zde právě zabýváme, souhlas s trestem smrti, který by v případném referendu prakticky ve všech zemích stále ještě téměř určitě dosáhl silně nadpolovičního počtu hlasů, by rázem prudce poklesl. Logika běžnému člověku říká, že když se na zemi popraví zločinec, zamezí se tím tomu, aby takový člověk mohl páchat další zločiny, které by si vyžadovaly jeho fyzické přítomnosti. A že o tohle tu přece hlavně jde. Navíc bývají lidé přesvědčeni, že poprava zločince je výstrahou pro jiné. Takovéto názory jsou ale silně zjednodušující. Z našeho hlediska si totiž musíme klást jinou otázku: k čemu v takovém případě dojde na rovině astrální? A odpověď zní: k ničemu dobrému! Těsně za zdí, která rozděluje oba tyto světy, se po své popravě nachází ten stejný zločinec, nyní skoro určitě plný hořkosti, planoucí nenávistí k jiným lidem, lačný pomsty. Navíc i schopný tu pomstu vykonat, pokud má k tomu postačující odhodlání. Stačí mu, aby si nalezl někoho vhodného v hmotném těle, člověka který by se dal třeba i pouhým našeptáváním snadno ovlivnit a brzy zde můžeme mít jiného vraha, aniž bychom měli sebemenší potuchy o tom, kde se to v tom člověku náhle vzalo!


Občas dochází k zločinům nad nimiž nám prostě zůstává rozum stát. Někdo, často mladý člověk, od něhož by nikdy z jeho okolí nic takového neočekával, si z čista jasna třeba vezme automatickou zbraň a postřílí řadu lidí, které většinou vůbec nezná. V obchodním středisku, v kině, ve škole, kdekoliv. Jakoby se mstil společnosti za něco, co mu udělala, i když nic očividného zde není. Nestál za tím nějaký zlý člověk jako našeptávač? Nemusel by to být nutně popravený zločinec, ale prostě někdo na druhé straně zdi, kdo si takto vyléval zlost na celou společnost, kterou viní z nějakého důvodu za to, co se mu v jeho mizerném životě stalo? Navíc tu dnes máme sebevražedné atentátníky, kteří bývají fanatickými stoupenci náboženství, většinou islámského. Ti pevně věří, že je čeká v nebi odměna, v podobě radovánek, sexuálních i jiných. Nebudeme se zabývat tím, co je ve skutečnosti čeká; většina z nás máme o tom asi dost dobrou představu.


Kategorií samotnou pro sebe jsou sebevraždy. Církev vždycky sebevrahy odsuzovala a nedovolovala na příklad, aby se těla sebevrahů pohřbívala na hřbitově jinak, než za hřbitovní zdí. Jak uvidíme, měla k tomu jisté důvody. Obrovská škála možných pohnutek, které teoreticky mohou dovést člověka k tomu, aby spáchal sebevraždu, ovšem znamená, že zde nemůžeme činit žádné jednotné závěry. Snad každý souhlasí s tím, že je nesmírný rozdíl mezi činy například řeckého filosofa Sokrata či vlastence Jana Palacha na jedné straně a válečných zločinců Adolfa Hitlera a Hermanna Göringa na straně druhé. Ti všichni spáchali sebevraždu, nicméně karmické následky, i když ty musí být za jakýchkoli okolností jistě závažné, se nutně také musí u jednotlivých případů podstatně lišit. Existuje přitom i cosi jako předem určený čas, který má člověk během inkarnace na zemské rovině prožít. Když toto člověk z vlastního rozhodnutí poruší, potom musí hlavně záležet na tom, jaké důvody ho k tomu vedly. Pokud tyto důvody byly morálně čisté, nezávadné, pokud se tím nikomu neublížilo, výsledkem bude nejspíš to, že dotyčný stráví nějaké ty roky, zhruba tolik kolik si jich z původně stanovené délky života svým činem ubral, v jakémsi limbu, či ve stavu téměř úplného bezvědomí. Z toho se probere teprve až nastane čas k tomu, aby přešel za plného vědomí na astrální rovinu. Odtud vše bude nejspíš pokračovat více či méně normálním způsobem, i když nějaké karmické následky v tomto případě jistě potrvají. Ve většině sebevražedných případů se ale spíš někomu ublíží – sebevrah často může zanechat na zemi lidi, kteří po zbytek svých životů si činí výčitky, že mu v činu nezabránili, takže jejich životy to poznamená a obvykle i dosti podstatně. Karmické následky to tudíž musí mít závažné.


V dřívějších časech, snad až tak do 19. století, ale ještě i po proslulém krachu na burze ve 20. letech minulého století, páchali často sebevraždu lidé, kteří se dostali do finanční tísně následkem neuvážených nebo třeba i nešťastných finančních transakcí. Považovalo se to dokonce za čestný způsob toho jak se například vyrovnat s nepříznivou finanční situací, jak by se měl zachovat člověk, který má určité principy. V některých zemích, například v Japonsku, stále ještě tyto názory převládají. Souhlasit s takovýmto řešením jistě správné není, protože prakticky na každou takovou sebevraždu a vyhnutí se zodpovědnosti, skoro určitě nějak doplatí jiní lidé. Karmicky si takový člověk spíš hodně uškodí. Například lidé, kteří od něho nedostali zaplaceno, mohou sami přijít o své majetky, což je může vést k jiným zoufalým činům, atp.


Ještě hůře se to z karmického hlediska může mít s člověkem, který se pokusil sebevraždou uniknout trestu za spáchané zločiny, jak tomu bylo u výše zmíněných válečných zločinců. Potom to nemůže sebevrah mít ani trochu lehké. Na nejnižší astrální rovinu se totiž dostane za plného vědomí. Obrazy plné groteskních situací a obývané monstrózními bytostmi, jaké ve středověku malovávali například Hieronymus Bosch (dole) či Pieter Bruegel, kteří nejspíš oba měli určité mediální sklony, mohou být ještě poměrně krotké v porovnání s tím, co takového sebevraha očekává po smrti. Pokud si myslí sebevrah, který zvolil tuto cestu proto aby unikl problémům které si nejspíš sám způsobil, že tímto způsobem nalezl řešení, skoro určitě ho čeká velice drsné probuzení z takového snu. Dosti pravděpodobným následkem může navíc být i to, že po čase stráveném za krajně nepříjemných okolností v nejnižších sférách, se podobný život bude pro něho opakovat v příští inkarnaci. Znovu a znovu bude stavěn před ty stejné úkoly jimž se předtím pokoušel vyhnout, dokud si nenajde vhodnější řešení.



V případech lidí zabitých při nehodách, přírodních katastrofách, atp, záleží především na tom, zda toto bylo či nebylo součástí karmického uspořádání, tak říkajíce modrotisku pro ten který život. Podobně se to má i v případech vojáků zabitých při válečných akcích. Ať už je pravda na té či oné straně (či nejpravděpodobněji na žádné straně), budou takoví vojáci nejspíš přesvědčeni, že bojují za správnou věc. Jestliže jim to nějak prospěje, pokud jim třeba dojde jak absurdní je to, že na straně nepřítele bojují jiní, jejichž přesvědčení o tom, že pravda je na jejich straně, je stejně pevné, třeba jim to pomůže naučit se lépe rozpoznávat dobro od zla. V celkovém vývoji je to potom může dokonce postrčit kupředu. Pokud zde ale jde o pusté vraždění, jak tomu bývá v případech tzv. svatých válek vedených náboženským fanatismem naočkovanými teroristy, tito se potom oněch slibovaných odměn v posmrtném životě asi jen tak snadno nedočkají. Stejně tak ti, kteří je k tomu navedli či je podporovali. V zásadě zde jde o to, že zabíjet jiné lidi bezdůvodně a namátkově nemůže nikdy vést k ničemu dobrému a ať už je jakékoliv víry, člověk by měl být tak dalece schopen rozpoznávat dobré od zlého, aby se dokázal podobným situacím vyhnout. V celém našem pozemském putování vlastně o nic jiného nejde, než o dosažení rovnováhy.


Děti, které zemřou v mladém věku, musí nutně tvořit samostatnou kategorii. Protože ve své nevinnosti ještě neměly čas ani možnosti k tomu vytvořit si jakékoliv význačnější asociace s čímkoliv zlým, co by se nacházelo v těch nejnižších sférách astrální roviny, přenesou se obvykle ihned po smrti přes tato místa, která pro jiné mohou být hrozivá, a to pravděpodobně velice rychle. Naleznou si potom své místo na některé z vyšších rovin, kde často ve společnosti jiných dětí s podobným údělem i zájmy setrvají, dokud nenastane čas k tomu posunout se ještě výš.



Astrální rovina

 

Zákon sedmi platí i zde, takže astrální rovina se dělí na sedm dílčích rovin či sfér. Znovu zde ovšem zdůrazňuji, že nesmíme nikdy nic brát doslova, že vše se vším se vždy a všude prostupuje a překrývá. Jedno základní pravidlo ale platí univerzálně: pokud se jedná o přístup na jednotlivé sféry, potom záleží vždy na tom, jak daleko se člověk propracoval duchovně a mentálně. Pokud jeho astrální tělo vibruje na úrovni frekvence té nejvyšší neboli první roviny, má tam přístup kdykoliv, ať už tam chce či nechce pobývat. Stejně tak má pochopitelně přístup i na všechny roviny nižšího řádu. Je potom také schopen komunikovat s inteligentními bytostmi stejného a nižšího řádu. Je sice dosti pravděpodobné, že se po čas svého života v astrální sféře bude vyskytovat na té nejvyšší rovině, může se ale také rozhodnout, že chce kupříkladu pomáhat jiným lidem, těm kteří právě překročili práh smrti. V takovémto případě se bude pohybovat nejspíš v té nejnižší, sedmé sféře. Lidem, které takto potká a kteří se vyvinuli na úroveň, dejme tomu, čtvrté sféry, přitom třeba pomůže se do ní dostat a zabydlet se tam. Do jeho první sféry oni zatím přístup nemají, i když tam v zásadě také směřují. Své chráněnce proto může po čase nechat v jejich domácké čtvrté sféře a sám se vrátit do té nejvyšší sféry, odpočinout si tam, nabrat sil, setkat se se svými vrstevníky, atp. Tak jak to děláme my zde na zemi, kde také máme své společenské kruhy či odborná pracoviště, kde se stýkáme s lidmi podobného ražení. Nebo když jedeme na dovolenou. Jak dole, tak i nahoře.

 



„Místo kde se Země a Nebesa setkávají“  Flammarionova Populární meteorologie  (1888)

 

Popisovat prostředí, v němž se člověk na astrální rovině pohybuje, se příliš dobře nedá. Něco z něho snad již známe ze svých výletů během spánku, problém je ale nejen v tom si je pamatovat, ale také v tom popsat v jazyce, který se vyvinul v hmotné sféře, například myšlenkové formy s nimiž se setkáme, které se navíc neustále mění. Představte si, že jste se narodili v nějaké středověké vesničce kdesi u polárního kruhu a že jste se nějakým způsobem dostali do rovníkové Afriky. Vrátíte se odtamtud po nějakém čase a pokoušíte se svým soukmenovcům popsat, co jste tam všechno zažili a s čím jste se setkali. Jak vysvětlíte obyvatelům bílé tundry, že za pro ně nepředstavitelného vlhkého horka tam v hustých korunách neustále zelených stromů přeletují pestrobarevní ptáci a přeskakují opice s větve na větev, že v mokré zelené trávě leze všemožný hmyz, včetně jedovatých housenek a škorpiónů, že si také musíte neustále dávat pozor na hady, kteří vás mohou uštknout či uškrtit, na tygry, kteří se vás pokusí sežrat, na slony či nosorožce, kteří vás mohou ušlapat i na jinou havěť. Jak těm, kteří neznají nic jiného než sněhové pláně s trochou křoví, lišejníků a několika druhy polárních zvířat, vysvětlíte tohle a ještě mnohem, mnohem víc? Tak nějak podobně je na tom návštěvník astrální roviny.


Nejnižší sedmá rovina vypadá úplně jinak a má i jiné obyvatele, než například rovina druhá. Ta nejnižší může vyhlížet našim očím jako poněkud pozměněná a pokroucená hmotná rovina, po níž můžeme chodit, zatímco na té šesté čili druhé nejvyšší, si třeba budeme připadat, že se jakoby vznášíme prostorem plným předmětů neustále měnících jak tvary tak i barvy. Můžeme se zde také setkat a popovídat si s někým kdo se zajímá o filosofii a kdo si bude při názorném výkladu pomáhat tím, že před našima očima bude vytvářet různé myšlenkové formy. Naopak, dole na sedmé rovině to možná nebude pro nás zdaleka tak příjemnou zkušeností; výlety tam mohou být i dosti znepokojivé, zvlášť když přitom potkáme nějaké společenské vyvrhele. Sedmá dílčí rovina je místem kde se nejčastěji vyskytují různí opilci, zločinci či všelijací požitkáři, kteří se nedokáží odtrhnout od pozemských radovánek a podobná individua, takže i průměrně vyvinutý člověk zde pravděpodobně nenalezne moc toho, co by ho  lákalo.


Také na té příští, šesté rovině, člověk nalezne podobné kulisy, které se nebudou příliš lišit od toho na co je zvyklý až na to, že mu budou asi připadat jaksi zkreslené. Bytosti, s nimiž se zde setká, budou ale už dost jiné než ty s nimiž se setkal na té předchozí rovině, i když mu také nemusí příliš vyhovovat. Může se mu stát, že se ho zde třeba bude snažit přesvědčovat o své pravdě nějaký náboženský fanatik, rasista či patriot. Lidé s omezenými názory vůbec mívají tendence se na této rovině slučovat; typicky se pohybují ve společnosti jiných dogmatiků a v prostředí velmi podobném tomu jaké znali na zemi. Je tomu tak hlavně proto, že ti kteří tyto oblasti obývají, postrádají tak trochu představivost, takže vytvářejí celkem bezděky svými myšlenkovými formami prostředí podobné tomu, na jaké byli předtím na zemi zvyklí.


S tím jak postupujeme výš a výš, mění se i prostředí, které není vlastně ničím jiným než ustálenými myšlenkovými formami, které vytvořili jeho obyvatelé, bývalí i současní. Poté kdy opustíme čtvrtou sféru, začne se ale všechno dosti podstatně měnit k lepšímu. Kolem třetí dílčí roviny, páté ve vzestupném pořadí, se potom rozkládá to, čemu spiritualisté rádi říkají Summerland, Země věčného léta. Mohou to také být ona šťastná loviště amerických Indiánů či snad i Valhalla severských národů, atp. Nebyli jste tam náhodou? Pokud jste se dnes ráno probudili do nového dne se šťastnými pocity v duši, tak to možná byla ozvěna této vaší návštěvy!










©Voyen Koreis 2016 All rights reserved
Veškerá práva vyhrazena