Vojen KoreisReinkarnace a věčný poutník
Úvod Lidská těla Astrální rovina
Kdo jsme? Éterické tělo Hlas ticha
Stvoření či evoluce? Zrození a smrt Mentální tělo
Taroty Funkce éterického těla Kauzální tělo
Pythagoras Astrální tělo Funkce kauzálního těla
Zlaté verše Život po smrti Planetární řetězce







  

Hlas ticha a astrální říše


 

Hned na počátku své poeticky laděné knížky Hlas ticha (The Voice of the Silence), nám Blavatská dává následující rady, větší část z nichž se týká právě astrálního světa. Protože je význam dosti zastřený a často se zde nacházejí výrazy v sanskrtu, jaké se užívají v Theravada buddhismu, přidal jsem k nim raději na konci vysvětlivky.

 

Trojí síní, ó zmožený poutníče, povede se cesta k cíli tvého trmácení.

Tři síně, ty jenž jsi dosáhl vítězství nad Mara (1) tě provedou třemi stavy vědomí (2), až do toho čtvrtého (3) a odtud do sedmi světů (4), světů nekonečného odpočinku.

Nauč se jejich jména, poslyš a zapamatuj si.

První síň se zve NEVĚDOMOST – Avydja.

Je tou síní v níž jsi spatřil světlo, v níž se nacházíš a v níž i zemřeš (5).

Název druhé síně je Síň učení (učení zkušebního). Zde tvá duše nalezne květy

života, avšak pod každou květinou také stočeného hada (6).

Ta třetí se nazývá Síní moudrosti, za ní se nacházejí bezbřehé vody AKŠARA , nezničitelná fontána vševědoucnosti (7).

Pokud se bezpečně dostaneš přes první Síň, potom nedovol své mysli splést si ohně chtíče, které zde plápolají, se Slunečním světlem života.

Pokud máš bezpečně projít druhou Síní, nenadýchej se omamných vůní jejích květin. Máš-li se oprostit od řetězů Karmy, nehledej svého Guru (8) zde, kde Mája (9) vládne.

MUDRCI nemeškají zbytečně v zahradách smyslných radovánek.

MUDRCI nenaslouchají sladkým slovům iluze.

Pátrej po tom kdo ti pomůže při zrodu (10) v Síni moudrosti, té která se nachází dále, kde nejsou žádné stíny a kde světlo pravdy září v nepohasínající slávě.

 

(1)   Mara – v sanskrtu Pán temnot.

(2)  Těmito třemi stavy jsou Jagrat, Swapna a Sušupti – probuzení, snění a tvrdý spánek.

(3)  Turya – stav nad bezesného spánku, stav vysokého duchovního vědomí

(4)  Někteří sanskrtští mystici vidí sedm rovin existence nacházet se uvnitř těla Kala Hamsa, labuti sedící na lotosovém květu plynoucím nad čistými vodami života.

(5)   Svět fenoménů, smyslový svět omezený pouze na zemi.

(6)  Astrální oblast, psychický svět vysoce vyvinuté smyslnosti a klamu, svět spirituálních medií. Každá květina, která kdy byla zde utržena a donesena na zem, měla vždy kolem stonku omotaného hada. Toto je svět Velkých iluzí.

(7)   Zde se nachází říše plného duchovního vědomí, za níž již neleží žádné nebezpečí pro toho, kdo dorazil až sem.

(8)  Guru – zasvěcenec mysterií, učitel.

(9)  Mája nebo Maya – iluze. Náš celý svět je světem pouhých iluzí.

(10) Guru, kterého zde nalezne, dovede svého žáka až k duchovnímu, neboli druhému, zrození.

 

Astrální bytosti, lidské

 

S kým se můžeme na astrální rovině potkat?

 

1. S jakýmkoliv normálním žijícím člověkem. Těch asi bude daleko nejvíc. Kterýkoliv z nás se zde můžeme ocitnout, zatímco naše hmotná těla se oddávají spánku. Někteří lidé (není jich mnoho) si mohou být i velice dobře vědomi toho, v jakém stavu se nacházejí a dokáží svá astrální těla také celkem slušně ovládat. Většina se ale nachází ve snovém stavu, z něhož si nebudou příliš mnoho pamatovat poté, až se probudí. Astrální tělo je prakticky neunavitelné a člověk permanentně usazený na astrální rovině žádný spánek nepotřebuje. Totéž ale nelze říci o těle hmotném, jak všichni velmi dobře víme. Co se unaví, jsou ty fyzické části člověka, především jeho mozkové buňky, nervy a pod., nikoliv ale mysl. Když prohlásíme, že jsme “mentálně unaveni”, není to tudíž pravda, unavily se pouze fyzické komponenty našeho těla a hlavně našeho mozku, které si potřebují odpočinout právě tím, že se veškerá činnost přenese jinam, tedy na astrální rovinu. Pokud se s člověkem v tomto stavu na ní potkáme, je možné že spolu povedeme nějaký rozhovor, jehož obsah si sice můžeme pamatovat, spíš ale oba zapomeneme, případně nám zůstane z takového setkání jen nějaký nejasný pocit.

 

2. S člověkem, který je při vědomí, zatímco se zde nachází dočasně. Psychicky poměrně vyvinutý člověk si často bývá dobře vědom toho, že opustil dočasně své tělo a že se nachází na výletě v astrální oblasti. Jelikož ale takový člověk neměl pravděpodobně v tomto směru žádný tréning, může snadno podléhat různým iluzím. Navíc, mívá zde často své “oblíbené místo”, kam ho jeho vibrace celkem automaticky přenášejí a většinou se odtud příliš nevzdaluje. Rejstřík jímž vládne je proto omezený, i když může docela dobře být přesvědčený, že to, co zde vidí, je vše, co je tu k vidění. O tom se může potom pokoušet přesvědčovat i jiné lidi, například některé naivní spiritualisty, zejména pokud působí jako medium a požívá u nich jisté autority.

 

3. S adeptem či s jeho žákem. Do této kategorie, která je ještě podstatně menší než ta předchozí, patří ti duchovně značně vyvinutí lidé, kteří mají plnou kontrolu a to nejen nad svým astrálním tělem, ale také nad tělem mentálním, jímž se budeme zabývat jinde.

 

4. S černokněžníkem či s jeho žáky. Jedná se zde o ty, kteří se vydali tzv. levou stezkou, kteří své nabyté síly využívají k zlým, sobeckým účelům. Typicky se v pozadí nacházejí sexuální pohnutky, které je k tomu vedly.

 

Tyto čtyři základní kategorie představují lidi, kteří jsou živi na zemi. V těch následujících nacházíme potom ty bytosti, které fyzická těla nemají.

 

1. Normální člověk po smrti. Sem patří všichni lidé, kteří již opustili svá hmotná těla. Nacházejí se na všech astrálních rovinách a to podle toho, jak dalece jsou vyspělí duchovně.

 

2. Astrální Stín. Totéž jako astrální mrtvola. Na rozdíl od mrtvoly fyzické, může a většinou má v sobě ještě poměrně dost života. Po tzv druhé smrti na astrální rovině se vědomí přenáší do mentálního těla, jímž se zabývám na jiném místě. Vlastní Já, které se inkarnuje, většinou nedokáže z astrálního těla zcela odejmout to vše, co představuje princip Manas neboli mentální princip. Následkem toho, část této látky či energie, zůstává ve spojení s jinak již opuštěným astrálním tělem. Toto, i když už ve skutečnosti není ničím jiným než mrtvolou, si takto nadále udržuje stejnou podobu, mívá určité charakteristické chování, mívá také jistou, i když omezenou paměť, atp. Přestože není v zásadě už ničím jiným než bezduchým ranečkem vlastností nižšího řádu, které skutečný člověk kdysi míval, nebývá si astrální stín nikterak vědom této skutečnosti a často se proto za onoho skutečného člověka i považuje. Protože se sestává z látek nižšího řádu, mívá také tendenci klesat směrem dolů astrální oblastí, většinou až na tu nejnižší úroveň. Ne vždy se tam dostane, protože po celý čas postupně chátrá a pomalu se rozpadá. Ty ze stínů, které se na nejnižší astrální rovinu nakonec dostanou, se potom mohou často pokoušet se spojit právě se spiritualistickými medii, která ve většině takovýchto případů nemají potuchy o tom, s kým se to vlastně stýkají, komu případně propůjčují svůj hlas a někdy i části své vlastní paměti. Protože zcela postrádají vyššího principu, tyto stíny se také snadno nechávají ovládat a případně využívat těmi, kteří vědí jak si je podmanit, tedy lidmi zabývajícími se černou magií. Ti takto někdy dokáží prodloužit délku trvání existence stínu, nikoliv ale natrvalo. Každý stín, po kratší či delší době, ztratí i ty poslední zbytky inteligence a vědomí a stane se z něho astrální kostra.

 

3.  Astrální kostra čili skořápka. Jak jste si už asi všimli, na astrální rovině se umírá pomaleji než na rovině fyzické. Astrální kostra sice nemá normálně žádnou inteligenci či vědomí, přesto může na krátkou chvíli a za určitých okolností obživnout, zejména dostane-li se do blízkosti media. Potom může stále ještě důvěřivé lidi obalamutit tím, že předvede něco čím se vyznačoval člověk za něhož se vydává, jako například jeho rukopis.

 

4.  Oživená kostra. Nemá sice nic společného s člověčenstvím, uvádím ji zde pouze proto, že prapůvodem z něho pochází. Oživena kostra bývá umělou elementální bytostí, obvykle ovládaná pomocí černé magie. Je proto vždy zlovolná a nejlépe je takovýmto stvořením se zdaleka vyhnout. Naštěstí jich mnoho není a šance, že nějakou potkáte, je proto malá.

 

5. Sebevrah či oběť náhlého neštěstí. Již jsem se o nich zmínil. Některé oběti mohou “prospat” čas a to až do té chvíle, kdy by je byla čekala přirozená smrt. V případech sebevrahů zejména, bývá ale takovýto člověk při plném vědomí, takže v této situaci může prožívat značné utrpení. Může se proto také pokusit o to se vám svěřovat, žádat či prosit vás o pomoc, kterou jim naneštěstí většinou poskytnout nemůžete, i kdyby jste si tak přáli celým svým srdcem. Je totiž těžké, spíše nemožné, plavat proti proudu karmických následků, které si sebevrah sám přivodil.

 

6. Upír či vlkodlak. Řeknete si nejspíš: to se už ale opravdu zachází do extrémů! Možná, že v dnešní době upírství není již zdaleka tak časté, jak tomu snad bývalo v minulosti. Archeologické nálezy ale dotvrzují, že se lidé kdysi upírů báli natolik, že se pokoušeli mrtvoly lidí podezřelých z upírství (sání krve či prány z těl živých lidí) “zabít”, často tím, že jim prokláli srdce. Kolik jich ale bylo zneškodněno tím, že byla jejich “nemrtvá” těla spálena na popel, což bývalo jinou účinnou metodou likvidace upíra, se už nikdy nedozvíme. Jak u upírů tak i u vlkodlaků, jednotlivým případům obvykle předchází jistá znalost černé magie, je také možné, dokonce pravděpodobné, že něco z toho se událo už za plného života takového člověka. Upírství psychologické, o němž jsem se už zmínil, je i v dnešní době celkem běžné, snad dokonce běžnější než tomu bývalo v minulosti. To skutečné upírství je naopak silně na ústupu; podle některých theosofů patřilo spíše do dob Atlantské rasy a objevuje se proto občas jen u některých jejích potomků.

 

7. Černokněžník či jeho žák. Tuto možnost zde pouze zmiňuji a nehodlám se o ní rozšiřovat. V některých případech si lidé uměle prodlužují život v astrální formě; děje se tak vždy na úkor někoho jiného. Karmické spojitosti bývají přitom velmi složité.

 

8.  Žák připravující se k reinkarnaci. Žák okultního mistra (tzv. čela, angl. chela) si může z různých důvodů zvolit takovou cestu, při níž se začne nový život v hmotném těle co nejdříve a to aniž by prošel celým cyklem, tak jak se tomu děje v ostatních případech. Je k tomu ale zapotřebí zvláštního povolení – byrokracie zřejmě existuje i u zákonné moci spravující karmické záležitosti.

 

9. Nirmânakaya. Je to prý vzácné, nicméně se to někdy stává. Nirmânakaya je lidská bytost, která již prošla všemi koly duchovní evoluce a nemusí se tudíž znovu rodit v lidském těle na zemi. Nicméně si udržuje se zemí kontakt a z různých důvodů se někdy může objevit až v astrální a dokonce i ve fyzické formě, aby podle všeho koordinovala dění na naší zemi. Jakási šedá eminence. Raději budu zticha, abych náhodou nevzbudil konspirační teoretiky...



Henry Fuseli: Noční můra. Anglicky je "noční můra" nightmare, mare ale také znamená kobylu. Kromě té na spící dámě sedí ještě incubus, což je zvláštní kategorie skřetů specializujících se na obtěžování žen. Pro muže existuje také ženský protějšek - sucubus.

 

Jiné astrální bytosti

 

1. Elementální bytí (esence, podstata). Zde by mohlo snadno dojít k nedorozumění a proto se pokusím vysvětlit podrobněji co mám na mysli. Proč užívám slova “bytí” a nikoliv “bytost”? To druhé by značilo individuální bytost, která je již vyvinutá v tom směru, že vykazuje určité základní individuální charakteristiky, jako tvar, či barvu, má také určitou povahu, atp. Elementální bytí nic takového nemá. Ptáte se proč? Jedná se o druh energie, která se vyronila hned na samotném počátku velkého cyklu existence (Manvantara), která až doposud ale nedosáhla stavu permanentní individualizace, rozlišení. Tato energie prostupuje veškeré roviny i dílčí roviny. Co si musíme především uvědomit je, že to čemu říkáme elementální bytí se nachází na sestupné části evoluční křivky. To znamená, že to teprve sestupuje dolů směrem k hmotě, že se to “vyvíjí” v obráceném smyslu slova. V angličtině se celkem běžně užívá výrazu „involution“, značící opak evoluce, obrat dovnitř. V češtině sice toto slovo také existuje, „involuce“ se ale užívá spíš jen v medicině. Já je ale užívat budu a to ve výše uvedeném smyslu.

Elementální bytí, poté kdy dosáhlo nejnižší roviny existence, se v příštím cyklu stane minerálem. Pouze poté kdy dosáhlo tohoto vývojového stupně, identifikuje se totálně s hmotou; odtud potom bude moci začít cestu směrem vzhůru. Z těchto důvodů je můžeme také nazývat “monádickou esencí” – teprve až u ní dojde k zmíněnému rozlišení, vzniknou zde individuální monády. Elementální bytí na astrální rovině je nesmírně citlivé na jakékoliv lidské myšlenky a reaguje na ně tím, že se téměř okamžitě zformuje do tvaru a nabude barev podle toho, jak si to naše vůle vyžaduje. Vše co je k vidění na astrální rovině je tudíž stvořeno z tohoto materiálu. Tvary, jakých to nabývá, mohou potom být jak měnivého, tak i víceméně permanentního charakteru. Takto vzniká to, co my můžeme považovat za “bytosti” – ty ovšem jsou vždy a za všech okolností umělého charakteru a i když mohou mít jistou inteligenci, nejsou schopny se chovat, činit samostatně rozhodnutí a tudíž jednat tak jak jednají lidé. Elementálního bytí  lze využívat pro různé účely; na příklad, většina magických obřadů je zcela závislá na jeho manipulování, ať už se tak děje pomocí společné vůle lidí, kteří se k tomu účelu shromáždili (jako například při konání mše svaté v kostele), či pomocí vůle jednoho člověka, mága, kouzelníka, který ví přesně jak je ovládat.

 

2. Astrální těla zvířat. Člověk by očekával, že toto musí být velice objemná kategorie a tak tomu skutečně i je. Nicméně, na astrální rovině se většina zvířat příliš neprojevuje. Jsou k tomu dva hlavní důvody. Jednak je těch zvířat, která by byla plně individualizována, poměrně málo a i pokud k tomu již došlo, pobyt na astrální rovině bývá pro ně poměrně krátký. K nim patří zejména domácí zvířata, jako psi a kočky, o nichž bychom mohli také říci, že jaksi podstupují trénink v tom, aby se mohla v budoucnu stát lidmi. Naprostá většina zvířat se ale okamžitě po smrti připojí ke své tzv. skupinové duši.  Skupinové duše jsou z hlediska našeho, jako "hledačů pravdy" pokud jde o reinkarnaci, velice důležité. Proto si zaslouží svou vlastní kapitolu a té se jim také dostane.

 

3.  Duchové přírody. Toto je zcela zvláštní kategorie, o níž stojí zato si něco říci, i když s námi lidmi do styku příliš často nepřicházejí. Nepatří totiž do stejné evoluční skupiny k níž náležíme my. S duchy přírody prostě obýváme stejnou planetu, jinak ale s nimi většinou nemíváme moc co dělat. Tu a tam se nicméně zájmy jedněch a druhých z různých důvodů mohou zkřížit a potom může docházet k jisté spolupráci, někdy ale i ke konfliktům. V pohádkách a bájích se můžeme setkat se situacemi, kdy se člověk buď ocitne v jejich moci a musí se nějakým způsobem vykoupit, jindy naopak si jejich pomoci sám vyžádá a oni mu ji poskytnou, buď z dobrého srdce nebo také ze zištnosti. Jak se tomu většinou mívá, celkem existuje sedm tříd těchto bytostí, tři z nich se ale nacházejí na nám normálně nedostupných rovinách, takže pokud se s některými z duchů přírody setkáme, jedná se obvykle o jednu ze zbývajících čtyř kategorií.


 

V době Shakespearově ještě většina lidí na víly věřila. V dnešní době sice už málokdo, dramatikův Sen noci svatojánské zůstává ale stále populárním divadelním kusem.


Tyto kategorie jsou lidstvu od nepaměti známy, i když moderní doba je jaksi odsunula do pozadí a do oblasti pověr. Ve středověku, kdy se lidé těmito věcmi častěji zabývali a bývali v tomto směru senzitivnější, se tyto čtyři základní třídy duchů přírody nazývaly gnómové (spříznění se zemí), undiny (vodní víly), sylfové (duchové vzduchu) a salamandři (duchové ohně). Jinak jsou či byli také známi jako koboldi, permoníčci, víly, rusalky, satyrové, fauni, gnolové, skřeti či skřítkové, elfové, šotci, atp. Pokud je člověk někdy zahlédne, potom typicky vyhlížejí jako jakési karikatury lidí, obvykle menších postav, to jest když se ovšem nechají vidět, což nebývá příliš často, aspoň ne na naší hmotné rovině. Jak ve skutečnosti vypadají nevíme, protože vcelku, jak se zdá, mohou měnit podoby podle své vlastní vůle. Mají své představené. V sanskrtu se hlavní vládci těchto jednotlivých tříd nazývají Akâsha (éter), Agni (oheň), Pavana (vzduch) Varuna (voda), Kshiti (země). Podle tradice, ti z lidí kteří se s duchy přírody dokáží dohodnout, které oni přijmou, musejí být ve všech směrech čistí a neposkvrnění – jak po tělesné tak i po duševní stránce. Pokud tyto podmínky splňují, potom se jim může od nich dostat i značné pomoci. Zde asi mají původ různé mýty a pohádky, v nichž prostý človíček, pasáček ovcí či tak podobně, má styky s těmito bytostmi, od nichž se mu dostane nějaké kouzelné moci. Jinak se nám ale duchové přírody povětšinou vyhýbají. Podle theosofů, ale také občas hrávají různé role při spiritualistických seancích, aniž by si toho byli jejich účastníci vědomi. Někteří s nich mívají zřejmě jakoby dětinskou radost z toho, když mohou nějakým způsobem lidi obalamutit, i když většinou to nemyslí nijak zle. Prostě se takto rádi baví. Určitá spontánnost, hravost hraničící s naivitou, bývá typickou vlastností mnohých z duchů přírody.

 

4. Devy. Deva je v zásadě totéž co anděl v západním náboženství a mytologii. Západní kultura vždy také uznávala a uznává existenci andělů, vidí je ale poněkud jinak než ta východní. Andělé jsou dodnes populární a to i v časech kdy světem vládnou tzv. vědecké názory. Zkuste si ale zadat v Google slovo anděl, či ještě lépe anglickou verzi „angel“. V tom posledním případě vám zaručím, že se vám dostane aspoň miliardy odkazů. Ve východnímu pojetí, podle něhož devy přináležejí k jiné evoluční skupině a s lidmi se stýkají víceméně jen tehdy, kdy se zájmy obou „ras“ buď nějak kříží nebo mají společnou bázi. Což je v ostrém kontrastu například s náhledem některých kabalistů, kteří naopak vidí v andělech jakési služebníky lidí, kteří byli Bohem stvořeni jen právě k tomuto účelu. Devy se dělí na tři hlavní třídy – Kâmadeva, Rûpadeva a Arûpadeva. Ti první mají jako své nejnižší tělo právě to astrální a níže již jít podle všeho nemají, což by devy stavělo v evolučním systému výše než lidstvo, ať už se na to lidé dívají jakkoliv. Mohli bychom také vyslovit takovou hypotézu, podle níž jsou devy prostě o jedno celé kolo dále ve vývoji než lidé. Vládcem těchto bytostí je tzv. Devarâdža, který je v zásadě totéž co archanděl náboženských systémů západu. Stejně jako archandělé, jsou zde také čtyři Devarâdžové, i když nám musí být vcelku jasné, že někde nad nimi se musejí nacházet další tři, kteří se budou postupně zapojovat do akce až ve vyšších kolech vývojového schématu.

 

Elementální bytosti umělého druhu

 

1. Nevědomě stvořené elementální bytosti. Víme už, že elementální bytí či esence, se dá člověkem zformovat a to do celkem jakéhokoliv tvaru, Pokud k tomu ale dojde bez plného vědomí jeho tvůrce, takovýto elementál se nenachází pod jeho kontrolou a žije tak říkajíce podle svého, po dobu jejíž délka závisí hlavně na tom, jak silná byla myšlenka která mu dala za vznik. Obvykle to bývá jen několik minut, někdy ale i značný počet dní.

 

2.  Elementálové stvoření vědomě. Záleží opět na tvůrci, jímž může být jak bílý mág tak i černokněžník. Podle toho jaký úkol je mu svěřen se bude řídit také délka jeho existence, inteligence a celkové schopnosti.

 

3.  Umělí lidé. Prý je toho možné docílit, aspoň si to lidé vždycky mysleli, jak se zdá. Od Golema rabího Leva, přes Homunkula alchymistů až k Čapkovým Robotům, vždy se tradovalo, že umělého člověka lze vytvořit. Aby to ovšem opravdu byl člověk, musel by mít také astrální tělo. (Vpravo Karel Čapek jako robot, ve vlatní karikatuře)

 

Ještě ke spiritualismu

 

Protože nyní už toho víme trochu víc o astrální rovině a o tom s čím se zde můžeme setkat, chtěl bych ještě něco dodat na téma spiritualismu. Dnes mnohými velebená, jinými opět tupená Madam Blavatská sice se spiritualismem začínala a to už ve velmi mladém věku a později znovu, když se nacházela v Káhiře a v Americe, ještě později se ale proti jeho praktikám stavěla velice otevřeně. Až si tímto znepřátelila některé prominentní zastánce spiritualismu, včetně Daniela Dunglase Humea. Proč se tak stalo? Spiritualismus je dvojsečný. Na jedné straně, pomůže přesvědčit lidi, kteří by se asi jinak jen tak přesvědčit nedali, o existenci posmrtného života. Na druhou stranu, může vážně ohrozit vývoj člověka, který právě přešel na druhou stranu zdi, která nás dělí od astrálních oblastí. Pro takového člověka je nejžádoucnější, aby postupoval plynule přes nižší astrální roviny, až na tu rovinu na kterou patří, podle toho jak daleko se dostal ve svém vývoji. Pokud se ale lamentujícím příbuzným podaří se s ním spojit, což se občas stává, jistě to jeho postup musí když ne přímo zastavit, tedy aspoň hodně zpomalit. Čas, který potřebuje strávit v oblasti kâma-loka, se tímto prodlouží, čímž pádem vše může být narušeno. To i v tom případě, kdy se komunikace přes medium zdařila! Jenže, zdařit se  nemusí, dokonce je pravděpodobnější, že sice budou příbuzní zemřelého přesvědčeni, že se zesnulým jsou ve spojení, přičemž ve skutečnosti ale k ničemu takovému nedošlo. Někdo se za toho zemřelého člověka úspěšně vydával. Nejen to, mohlo by to být mnohem horší. Některý z přítomných by navíc mohl ze seance odejít s nebezpečnou bytostí v patách, takovou jaká je schopna toho ovládnout tohoto člověka či někoho z jeho okolí jen proto, aby si splnila svoje vlastní nečisté touhy a úmysly.



Sidney Hollis Radner (druhý zleva) připravuje oficiální seanci Harry Houdiniho v r. 1992. Radner (1990-2011) byl největším sběratelem artefaktů týkajících se proslulého iluzionisty, který za svého života vedl tažení proti podvodným mediím, o němž se ale proslýchá, že po své smrti komunikoval přes jiná media.


 

Problém se nachází v tom, že není skoro nikdy možné odhadnout správně kdo se právě pokouší z druhé strany komunikovat. Mohl by to být kdokoliv z následujících:

 

Skutečný zemřelý člověk na astrální rovině. Může to sice být skutečně člověk, nikoliv ale ten, kterého se někdo z přítomných chtěl dovolat. Vydávat se za něho může tak, že si z vědomí živého člověka vytáhne nějaká fakta, která tento o zemřelém ví a tudíž se může prezentovat jako zemřelá osoba. Proč by to dělal? Často pouze proto, aby se pobavil, zahnal nudu. Může mít ale i horší postranní úmysly, jako případnou posedlost tohoto člověka.

 

Skutečný zemřelý člověk nacházející se v devačanu. Spojit se s člověkem nacházejícím se v devačanu je možné pouze v případech medií, která jsou duchovně značně vyspělá. Přitom je těžké přesně vyjádřit co se medium takto dozví, protože v této situaci je zemřelý člověk silně odtažený od zemských podmínek. Medium si potom často bezděky pomůže tím, že přidá něco ze sebe.

 

Astrální stín nebo stíny. Může to sice být stín původního člověka, s ním ale už nemá skoro nic společného, kromě vzpomínek. Případná konverzace se stínem proto nemůže nikdy vést příliš daleko.

 

Astrální kostra či kostry. Platí to samé co předtím, pouze v ještě zvýšené (či ve skutečnosti snížené) míře.

 

Oživená kostra. Zde už může jít o pokus někoho nějakým způsobem se vetřít do důvěry člověka.

 

Duch přírody. Někteří duchové přírody bývají celkem hraví, podobně jako malé děti. Tím, že se jim daří ohlupovat přítomné, se prostě náramně baví.

 

Osobnost samotného media. To se může stát, aniž by si toho medium bylo nějak vědomo. I když se může jednat o nějaký klam, o tzv alter ego (druhé já) media, informace jichž se přítomným dostane mohou být dosti kvalitní. Jindy to ale tak skvělé být nemusí. Záleží prostě na tom, jak duchovně vyspělé, či naopak, je medium.

        

Kontrolní duch media může být opravdu tím, za koho se vydává, i když to zdaleka není pevným pravidlem. Samotné medium mohlo být hned na počátku oklamáno a naivně potom nadále věří tomu, co mu bylo původně řečeno. Je na příklad s podivem, kolik kontrolních duchů mívalo, zejména počátkem dvacátého století, jména amerických Indiánů. Bylo by skutečně zvláštní kdyby aspoň někteří z nich se za Indiány nebyli vydávali podvodně. Běžný návštěvník seance nemá žádnou možnost si ověřit to, ce je mu takto předkládáno a existuje mnoho způsobů toho, jak z astrální roviny oklamat člověka nacházejícího se na hmotné rovině. Celkově lze jen znovu zopakovat, že pokud spiritualismus nějak napomůže tomu, aby se zboural materialismus, který některé lidi dokáže opravdu vážným způsobem zdržovat ve vývoji, mohou zde být dobré důvody k tomu se jím zabývat. Ovšem jen jak se říká česky: “odsud posud”. Jakmile je účel splněn, je nejlépe co nejdříve přejít na něco jiného, něco vyššího řádu. Pokud se někdo nechá svést k tomu, aby si ze spiritualismu učinil náboženství, příliš daleko ho to dovést nemůže.



Vojen Koreis: Druhá smrt Orfeova - akrylová barva na plátně.



Astrální smrt

 

Během svého pobytu na astrální rovině, si mysl člověka, zpočátku plná vášní, emocí a tužeb, pomalu a postupně tyto věci vytříbí a ponechá si z nich jen to, co se bude hodit “vyššímu Já”. Nesmrtelná trojice Atmâ – Buddhi – Manas se potom bude moci zbavit toho všeho co z tohoto života už potřebovat nebude, poté kdy vědomí přešlo do stavu jemuž se říká devačan, o němž se dozvíme více jinde. Zatím jen to, že devačan je v zásadě totéž, čemu například křesťané říkají Nebesa.

Vyšší Já, jemuž theosofové často říkají Ego, podle latinského výrazu stejného významu, si v určitém bodě potřebuje do sebe stáhnout a absorbovat to vše kladné, co z této inkarnace získalo. Na konci života v astrální oblasti dojde tak k něčemu podobnému tomu, co se děje v případě přirozené smrti lidského organizmu na zemi. Astrální smrt, jíž se někdy také říká druhá smrt, se v lecčem podobá té první. Živelná podstata, z níž se astrální tělo skládá, se podobně jako tělo hmotné smrti brání a na rozdíl od něho se mu obvykle podaří si něco uchovat. Proto také pozdější astrální mrtvola, či kostra, může ještě mít v sobě trochu z toho života, jímž žila na astrální rovině. Protože to “něco” navíc bývá poněkud smíšené s látkou ještě vyššího řádu, tou z níž je složeno tělo mentální, něco málo z této látky zůstane po smrti na astrální rovině promíchané s astrální látkou. Proto také si může astrální kostra ještě zachovat po nějaký čas určitou dávku inteligence. To, co “za něco stojí”, si ale po svém odtažení od astrální roviny vyšší Já ponechá. Je to jako úrok, který si odneslo ze své investice, jíž byla inkarnace jak v hmotném tak i v astrálním těle.

 

 










©Voyen Koreis 2016 All rights reserved
Veškerá práva vyhrazena